Odkud bereme data a jak počítáme

Databáze letišť je kurátorská: pro ČR a Slovensko vychází z AIP (LIS ŘLP ČR, LPS SR) a databáze letišť ČR, pro dalších 35 zemí z národních AIP a evropské databáze EAD (Eurocontrol). U každého letiště uvádíme jen stabilní fakta – polohu, elevaci, dráhy a povrchy; frekvence a provozní údaje vždy odkazujeme na platný AIP, protože se mění v cyklu AIRAC. Každý záznam nese viditelný stav ověření (community → verified). Doplňková letiště načítáme z OpenAIP – celkový dosah je tak 7 600+ letišť napříč 37 zeměmi Evropy (kurátorský základ 176 ČR/SK detailně dle AIP).

Vzdušné prostory (CTR, TMA, ATZ, zakázané a omezené prostory) zobrazujeme z OpenAIP; pro dronové geozóny ČR pracujeme s datovou sadou shodnou s DroneMap. Vrstvy jsou informativní – závazný je AIP a AUP/UUP daného dne.

Doklady pilota dronu hlídáme podle nařízení EU 2019/947: doklad o online výcviku A1/A3 i osvědčení způsobilosti A2 platí 5 let. U registrace provozovatele si dobu platnosti stanovuje každý stát sám, proto ji za uživatele nedopočítáváme – datum se opisuje z dokladu. Upozorňujeme 90 a 30 dní předem; expirovaná registrace nebo pojištění se propíše do verdiktu nad mapou jako blokující bod.

Import letových logů čteme v prohlížeči (nic se neodesílá): DJI .SRT (titulky u videa – pokrývají jen dobu natáčení, ne celý let, což u záznamu uvádíme), CSV z Airdata / Flight Readeru / CsvView, GPX a KML. Originální .txt záznamy z DJI Fly a DJI GO 4 jsou šifrované – rozšifruje je jen server DJI, takže je poctivě neumíme přečíst a odkazujeme na převod do CSV. Kondici baterií odhadujeme z počtu cyklů (po jmenovitých cyklech ≈ 80 % kapacity) a kalendářního stárnutí (≈ 5 % za rok); napětí článků nečteme, změřené zdraví z aplikace výrobce má vždy přednost před odhadem.

Předpovědi stavíme na katalogu 15 modelů přes Open-Meteo – globální ECMWF (vč. AI verze AIFS), ICON/DWD, GFS/NOAA, UKMO, GEM a kombinovaný best-match, plus regionální modely s kilometrovým rozlišením (AROME, ICON-D2, ICON-CH1, HARMONIE KNMI/DMI, MET Norway, ICON-2I). Modely alokujeme pro každou zemi zvlášť – regionální automatika podle polohy vybere ty nejvhodnější, nebo si v nastavení účtu zvolíš vlastní trojici. Pro Českou republiku navíc přidáváme model ALADIN z ČHMÚ – tam, kde globální modely „nevidí“ údolí a hřebeny.

Semafor letovo / hraniční / neletovo u startovek není jedna veličina: skládá se z rychlosti a směru větru vůči orientaci startu, nárazovitosti a hlavně ze shody modelů – když se modely rozcházejí, ukážeme nižší důvěryhodnost místo falešné jistoty. Verdikt je gust-aware: nárazy bereme z nejpřísnějšího modelu, skóre klesá už v pásmu pod limitem, velká nárazovitost (rozdíl náraz − vítr) zelenou stropuje a díváme se i na výhled dalších hodin – když má za dvě hodiny foukat nad limit, aktuální hodina nesvítí zeleně. Překročený limit nikdy nesvítí zeleně – ani když je směr větru dokonalý. Odhady termiky (základna, dostup) počítáme ze standardních termodynamických vztahů nad profilem atmosféry. Přesnou váhu jednotlivých parametrů si necháváme jako vlastní know-how – logika je ale vždy popsaná přímo u výsledku.

Srážky = neletovo. U paraglidingu, závěsného létání a větroňů shodí jakákoli předpovězená srážka verdikt rovnou na červenou. Není to opatrnost navíc, ale fyzika: mokrý padák ztrácí profil a hrozí parašutáž, mokrý potah závěsného kluzáku mění hmotnost i chování, voda na křídle větroně výrazně zhoršuje výkon a klouzavost. Hlídáme i výhled – když má do tří hodin pršet, zelená se nerozsvítí, protože bys startoval do zhoršování a přistával v dešti. U motorových UL to takhle tvrdé není, tam zůstává odstupňované hodnocení.

Verdikt umí přepínat letové kategorie (paragliding, závěsné létání, větroně, UL/motor) a nově i třídu zařízení – EN-A až EN-D u padáků, DHV 1 až 3 u závěsných kluzáků, školní/klubový/výkonný u větroňů a UL. Tady je ale nutné říct jednu věc na rovinu: žádná z těchto certifikací nestanovuje limit větru. EN 926-2 je norma pro letové zkoušky – popisuje chování křídla po zaklopení, ne meteorologické podmínky; třídy dronů C0–C4 řeší hmotnost a výbavu, odolnost větru udává výrobce.

Limity proto odvozujeme z pronikavosti – z trim rychlosti podle technických dat výrobců. Musíš se dostat proti větru zpátky a doletět na přistání. Vztah je jednoduchý: limit větru ≈ 0,75 × trim rychlost, limit nárazů ≈ limit větru + 3 m/s. Při PG trimu ≈ 38 km/h z toho vyjde 8 / 11 m/s, což přesně odpovídá kurátorským datům našich startovek. Třída pak funguje jako modifikátor: rychlejší křídlo lépe proniká (vyšší limit větru), ale hůř odpouští v turbulenci (nižší limit nárazů) – a to je právě to, co EN třída ve skutečnosti popisuje. Bez výběru třídy počítáme s průměrem tříd kategorie, tedy s běžným strojem, ne s tím nejslabším.

Proti dřívějšku je semafor u závěsného létání mírnější: strop kategorie je 8 m/s místo 6 m/s. Šestka pochází z výcvikové osnovy ZL 3 (LAA ČR) a platí pro výcvik na vlecích – není to strop pro zkušeného pilota na výkonném kluzáku. Z nového modelu ale vypadne sama: začátečník na školním kluzáku DHV 1 se dostane na ~5 m/s, tedy ještě pod osnovu. Kombinace profil pilota × třída se navíc stropuje, takže semafor nikdy nebude volnější, než byl. Ostatní kategorie zůstávají na hodnotách z příruček (větroně L-13 SW Vivat 12 m/s, UL POH EV-97 Eurostar 12 m/s čelní / 5 m/s boční). Vše je kurátorský model, ne norma – řídíš se příručkou svého stroje.

Hlavní sekce Meteo kombinuje čtyři pohledy nad stejnými modely. Meteogram – 7 dní po hodinách: verdikt letuschopnosti, přízemní vítr s nárazy, vítr ve výškových hladinách (925/850/700 hPa), termika (mezní vrstva, základna dle Espyho pravidla, CAPE), XC potenciál dne; k tomu interaktivní graf s PNG exportem a porovnání všech modelů pod sebou ve stylu tabulek Windguru.

Vertikální průřez zobrazuje oblačnost po 12 tlakových hladinách 1000–250 hPa (≈0–10 km, přepočet dle standardní atmosféry ICAO), nulovou izotermu, vítr ve třech výškách, terén místa a srážky – lokalitou může být start, město i letiště.

Synoptickou mapu počítáme sami z modelu NOAA GFS 0,25°: vlastní pipeline dekóduje tlak přepočtený na hladinu moře a přízemní vítr pro Evropu, všechny kontinenty i celý svět (kontinenty 0,5–0,75°, svět 1°). Z pole kreslíme izobary po 4 hPa s vyhlazením, středy tlakových výší a níží (H/L) a particle animaci proudění (částice nesené větrem, barva dle síly), s krokováním à 3 h na 72 hodin. Fronty nedopočítáváme – přebíráme ruční přízemní analýzu DWD (teplé, studené a okluzní fronty) s automatickou kontrolou čerstvosti: zastaralou mapu poctivě označíme místo tichého zobrazení.

Nahraný IGC záznam rozložíme na mapu s variem, barogram a přehrávání letu. Stoupavost počítáme z barometrické výšky, termiky detekujeme z kroužení a vítr ve výšce odhadujeme z driftu kruhů – bez dodatečných senzorů. K tomu XC vzdálenost a FAI trojúhelník podle standardních pravidel, 3D pohled s terénem a export do GPX/KML či videa.

METAR a TAF přebíráme z oficiální distribuce NOAA / Aviation Weather Center, NOTAMy z evropské distribuce (Autorouter/EAD). Náš dekodér zprávu rozloží na tokeny, každé zkratce přiřadí český výklad a rovnou převede jednotky (FL na metry, uzly na m/s, NM na km) – u NOTAMů navíc odfiltruje šum, který pilota v dané věci nezajímá. Původní znění zprávy vždy zůstává viditelné.

Vedle předpovědí ukazujeme reálná měření: vlastní integrace sond PG Plzeň (živá data přímo ze startovek, např. Doubrava a Svatobor), síť pgsonda.cz (přes 20 geolokovaných stanic v ČR, SR a okolí) a evropskou síť Pioupiou/Windbird. Sondu ke startu párujeme podle vzdálenosti, ne podle jména – takže dostaneš nejbližší skutečnou stanici, typicky s minutovou aktualizací. Zastaralá měření označujeme, nikdy je nevydáváme za čerstvá.

Živý provoz skládáme ze sedmi sítí: ADS-B (OpenSky + komunitní agregátory s nefiltrovaným provozem), FLARM/OGN pro kluzáky, PG a rogala (vlastní kolektor s identifikací přes OGN Device Database – registrace i typ), SkyLines pro volné létání a SondeHub pro meteorologické balóny. Cíle deduplikujeme napříč sítěmi a typ letadla ověřujeme plauzibilitou rychlosti – paraglidista letící 300 km/h je chyba dat, ne paraglidista. Soukromí respektujeme: stroje s aktivním opt-outem v OGN nezobrazujeme.

Na mapách startů (paragliding, závěsné létání) zobrazujeme od zoomu 7 termické hotspoty z OpenAIP – komunitně udržovaná místa se známou pravidelnou termikou (oranžové body s výškou a názvem). Vrstva je zapnutá automaticky; vypnout ji lze v nastavení účtu. Jde o orientační vodítko, ne o záruku stoupání – termika závisí na denní době, slunci a větru (viz meteogram a průřez).

Přes 15 620 míst ve 126 zemích celého světa: ~10 900 startů a ~4 700 přistávaček. Základ tvoří komunitní databáze ParaglidingEarth (CC-BY-SA) doplněná vlastním kurátorstvím – českým startům přidáváme popisy, informace k přistání, místní specifika a napojení na sondy. U každého spotu najdeš orientace startu, převýšení a letový semafor počítaný přímo pro jeho polohu.

Aviation Dictionary má 1 453 hesel – v češtině nejrozsáhlejší letecký slovník, jaký známe. Výklady stavíme na primárních pramenech: ICAO, EASA/SERA, AIP ČR, FAA Pilot/Controller Glossary a SKYbrary; každé heslo má laickou i pilotní úroveň výkladu.

Pilot Academy pokrývá 7 segmentů výcviku (PG, závěsné létání, větroně, balóny/radiotelefonista, drony, UL a motorová letadla) s více než 1 150 cvičnými otázkami. Otázky radiotelefonisty VFL jsou oficiální banka ČTÚ (verze 09/2025) v plném znění; ostatní banky vycházejí z veřejných osnov LAA ČR a EASA Part-FCL – o převzetí oficiálních znění jednáme přímo s autoritami, protože přesná formulace otázky je půlka úspěchu u zkoušky.

Databáze typů letadel čerpá výhradně z webů výrobců (Bristell, Cessna, Diamond…) a veřejných dokumentací – čísla, která nejsou ověřená, necháváme prázdná místo odhadů. K tomu praktické nástroje: výpočet bočního větru (vektorový rozklad aktuálního METAR větru na osu dráhy s doporučením dráhy), fuel planner, interaktivní checklisty a převodník jednotek (m/s · km/h · kt, ft · m · FL). Kalkulačky používají standardní letecké vzorce a konstanty ICAO (1 kt = 0,514 m/s, 1 ft = 0,3048 m, FL na standardním tlaku 1013,25 hPa).