Odkud bereme data a jak počítáme

Databáze letišť je kurátorská: pro ČR a Slovensko vychází z AIP (LIS ŘLP ČR, LPS SR) a databáze letišť ČR, pro dalších 35 zemí z národních AIP a evropské databáze EAD (Eurocontrol). U každého letiště uvádíme jen stabilní fakta – polohu, elevaci, dráhy a povrchy; frekvence a provozní údaje vždy odkazujeme na platný AIP, protože se mění v cyklu AIRAC. Každý záznam nese viditelný stav ověření (community → verified). Doplňková letiště načítáme z OpenAIP – celkový dosah je tak 7 600+ letišť napříč 37 zeměmi Evropy (kurátorský základ 176 ČR/SK detailně dle AIP).

Vzdušné prostory (CTR, TMA, ATZ, zakázané a omezené prostory) zobrazujeme z OpenAIP; pro dronové geozóny ČR pracujeme s datovou sadou shodnou s DroneMap. Vrstvy jsou informativní – závazný je AIP a AUP/UUP daného dne.

Doklady pilota dronu hlídáme podle nařízení EU 2019/947: doklad o online výcviku A1/A3 i osvědčení způsobilosti A2 platí 5 let. U registrace provozovatele si dobu platnosti stanovuje každý stát sám, proto ji za uživatele nedopočítáváme – datum se opisuje z dokladu. Upozorňujeme 90 a 30 dní předem; expirovaná registrace nebo pojištění se propíše do verdiktu nad mapou jako blokující bod.

Import letových logů čteme v prohlížeči (nic se neodesílá): DJI .SRT (titulky u videa – pokrývají jen dobu natáčení, ne celý let, což u záznamu uvádíme), CSV z Airdata / Flight Readeru / CsvView, GPX a KML. Originální .txt záznamy z DJI Fly a DJI GO 4 jsou šifrované – rozšifruje je jen server DJI, takže je poctivě neumíme přečíst a odkazujeme na převod do CSV. Kondici baterií odhadujeme z počtu cyklů (po jmenovitých cyklech ≈ 80 % kapacity) a kalendářního stárnutí (≈ 5 % za rok); napětí článků nečteme, změřené zdraví z aplikace výrobce má vždy přednost před odhadem.

Předpovědi stavíme na katalogu 15 modelů přes Open-Meteo – globální ECMWF (vč. AI verze AIFS), ICON/DWD, GFS/NOAA, UKMO, GEM a kombinovaný best-match, plus regionální modely s kilometrovým rozlišením (AROME, ICON-D2, ICON-CH1, HARMONIE KNMI/DMI, MET Norway, ICON-2I). Modely alokujeme pro každou zemi zvlášť – regionální automatika podle polohy vybere ty nejvhodnější, nebo si v nastavení účtu zvolíš vlastní trojici. Pro Českou republiku navíc přidáváme model ALADIN z ČHMÚ – tam, kde globální modely „nevidí“ údolí a hřebeny.

Semafor letovo / hraniční / neletovo u startovek není jedna veličina: skládá se z rychlosti a směru větru vůči orientaci startu, nárazovitosti a hlavně ze shody modelů – když se modely rozcházejí, ukážeme nižší důvěryhodnost místo falešné jistoty. Verdikt je gust-aware: nárazy bereme z nejpřísnějšího modelu, skóre klesá už v pásmu pod limitem, velká nárazovitost (rozdíl náraz − vítr) zelenou stropuje a díváme se i na výhled dalších hodin – když má za dvě hodiny foukat nad limit, aktuální hodina nesvítí zeleně. Překročený limit nikdy nesvítí zeleně – ani když je směr větru dokonalý. Odhady termiky (základna, dostup) počítáme ze standardních termodynamických vztahů nad profilem atmosféry. Přesnou váhu jednotlivých parametrů si necháváme jako vlastní know-how – logika je ale vždy popsaná přímo u výsledku.

Srážky = neletovo. U paraglidingu, závěsného létání a větroňů shodí jakákoli předpovězená srážka verdikt rovnou na červenou. Není to opatrnost navíc, ale fyzika: mokrý padák ztrácí profil a hrozí parašutáž, mokrý potah závěsného kluzáku mění hmotnost i chování, voda na křídle větroně výrazně zhoršuje výkon a klouzavost. Hlídáme i výhled – když má do tří hodin pršet, zelená se nerozsvítí, protože bys startoval do zhoršování a přistával v dešti. U motorových UL to takhle tvrdé není, tam zůstává odstupňované hodnocení.

Verdikt umí přepínat letové kategorie (paragliding, závěsné létání, větroně, UL/motor) a nově i třídu zařízení – EN-A až EN-D u padáků, DHV 1 až 3 u závěsných kluzáků, školní/klubový/výkonný u větroňů a UL. Tady je ale nutné říct jednu věc na rovinu: žádná z těchto certifikací nestanovuje limit větru. EN 926-2 je norma pro letové zkoušky – popisuje chování křídla po zaklopení, ne meteorologické podmínky; třídy dronů C0–C4 řeší hmotnost a výbavu, odolnost větru udává výrobce.

Limity proto odvozujeme z pronikavosti – z trim rychlosti podle technických dat výrobců. Musíš se dostat proti větru zpátky a doletět na přistání. Vztah je jednoduchý: limit větru ≈ 0,75 × trim rychlost, limit nárazů ≈ limit větru + 3 m/s. Při PG trimu ≈ 38 km/h z toho vyjde 8 / 11 m/s, což přesně odpovídá kurátorským datům našich startovek. Třída pak funguje jako modifikátor: rychlejší křídlo lépe proniká (vyšší limit větru), ale hůř odpouští v turbulenci (nižší limit nárazů) – a to je právě to, co EN třída ve skutečnosti popisuje. Bez výběru třídy počítáme s průměrem tříd kategorie, tedy s běžným strojem, ne s tím nejslabším.

Proti dřívějšku je semafor u závěsného létání mírnější: strop kategorie je 8 m/s místo 6 m/s. Šestka pochází z výcvikové osnovy ZL 3 (LAA ČR) a platí pro výcvik na vlecích – není to strop pro zkušeného pilota na výkonném kluzáku. Z nového modelu ale vypadne sama: začátečník na školním kluzáku DHV 1 se dostane na ~5 m/s, tedy ještě pod osnovu. Kombinace profil pilota × třída se navíc stropuje, takže semafor nikdy nebude volnější, než byl. Ostatní kategorie zůstávají na hodnotách z příruček (větroně L-13 SW Vivat 12 m/s, UL POH EV-97 Eurostar 12 m/s čelní / 5 m/s boční). Vše je kurátorský model, ne norma – řídíš se příručkou svého stroje.

Hlavní sekce Meteo kombinuje čtyři pohledy nad stejnými modely. Meteogram – 7 dní po hodinách: verdikt letuschopnosti, přízemní vítr s nárazy, vítr ve výškových hladinách (925/850/700 hPa), termika (mezní vrstva, základna dle Espyho pravidla, CAPE), XC potenciál dne; k tomu interaktivní graf s PNG exportem a porovnání všech modelů pod sebou ve stylu tabulek Windguru.

Vertikální průřez zobrazuje oblačnost po 12 tlakových hladinách 1000–250 hPa (≈0–10 km, přepočet dle standardní atmosféry ICAO), nulovou izotermu, vítr ve třech výškách, terén místa a srážky – lokalitou může být start, město i letiště.

Synoptickou mapu počítáme sami z modelu NOAA GFS 0,25°: vlastní pipeline dekóduje tlak přepočtený na hladinu moře a přízemní vítr pro Evropu, všechny kontinenty i celý svět (kontinenty 0,5–0,75°, svět 1°). Z pole kreslíme izobary po 4 hPa s vyhlazením, středy tlakových výší a níží (H/L) a particle animaci proudění (částice nesené větrem, barva dle síly), s krokováním à 3 h na 72 hodin. Fronty nedopočítáváme – přebíráme ruční přízemní analýzu DWD (teplé, studené a okluzní fronty) s automatickou kontrolou čerstvosti: zastaralou mapu poctivě označíme místo tichého zobrazení.

Nahraný IGC záznam rozložíme na mapu s variem, barogram a přehrávání letu. Stoupavost počítáme z barometrické výšky, termiky detekujeme z kroužení a vítr ve výšce odhadujeme z driftu kruhů – bez dodatečných senzorů. K tomu XC vzdálenost a FAI trojúhelník podle standardních pravidel, 3D pohled s terénem a export do GPX/KML či videa.

METAR a TAF přebíráme z oficiální distribuce NOAA / Aviation Weather Center, NOTAMy z evropské distribuce (Autorouter/EAD). Náš dekodér zprávu rozloží na tokeny, každé zkratce přiřadí český výklad a rovnou převede jednotky (FL na metry, uzly na m/s, NM na km) – u NOTAMů navíc odfiltruje šum, který pilota v dané věci nezajímá. Původní znění zprávy vždy zůstává viditelné.

Vedle předpovědí ukazujeme reálná měření: vlastní integrace sond PG Plzeň (živá data přímo ze startovek, např. Doubrava a Svatobor), síť pgsonda.cz (přes 20 geolokovaných stanic v ČR, SR a okolí) a evropskou síť Pioupiou/Windbird. Sondu ke startu párujeme podle vzdálenosti, ne podle jména – takže dostaneš nejbližší skutečnou stanici, typicky s minutovou aktualizací. Zastaralá měření označujeme, nikdy je nevydáváme za čerstvá.

Živý provoz skládáme ze sedmi sítí: ADS-B (OpenSky + komunitní agregátory s nefiltrovaným provozem), FLARM/OGN pro kluzáky, PG a rogala (vlastní kolektor s identifikací přes OGN Device Database – registrace i typ), SkyLines pro volné létání a SondeHub pro meteorologické balóny. Cíle deduplikujeme napříč sítěmi a typ letadla ověřujeme plauzibilitou rychlosti – paraglidista letící 300 km/h je chyba dat, ne paraglidista. Soukromí respektujeme: stroje s aktivním opt-outem v OGN nezobrazujeme.

Mapu zón kreslíme z oficiálních zdrojů leteckých úřadů 18 evropských zemí – ne z komunitních překreslení. Většina států dnes publikuje zóny ve standardu ED-269 (UAS Zones), takže je umíme číst jedním parserem a porovnávat mezi sebou; ostatní si zpracováváme podle vlastního formátu daného úřadu. Z dat stavíme vektorové dlaždice na našem úložišti, aby se celá Evropa dala zobrazit naráz i v malém zoomu – to je rozdíl proti národním portálům, kde uvidíš vždy jen jednu zemi.

Omezení překládáme do semaforu: zákaz (PROHIBITED), na povolení (REQ_AUTHORISATION) a podmíněně (CONDITIONAL); důvod zóny (letiště, prostor, příroda, vodní plocha, infrastruktura) určuje vrstvu a barvu. Pro Česko přidáváme detailní vrstvy – zástavbu, silnice a železnice, heliporty, chráněná území a ATZ – které se zapínají až od vyššího zoomu, aby mapa v přehledu nebyla nečitelná změť. Zásadní pravidlo: nemáme data není totéž co je čisto. Když se zdroj zón nepodaří načíst, bodový verdikt to řekne a zelenou nevydá.

Vedle zón vedeme kurátorská pravidla pro 33 zemí: regulátor, kde se registruje provozovatel, hmotnostní hranice, strop kategorie Open, minimální věk pilota, povinné pojištění a odkazy na oficiální portály. Každá země má u sebe zdroje, ze kterých se text ověřoval, a datum revize – bez toho nejde po roce poznat, jestli se pravidlo změnilo, nebo jestli si ho někdo vymyslel.

Na mapách startů (paragliding, závěsné létání) zobrazujeme od zoomu 7 termické hotspoty z OpenAIP – komunitně udržovaná místa se známou pravidelnou termikou (oranžové body s výškou a názvem). Vrstva je zapnutá automaticky; vypnout ji lze v nastavení účtu. Jde o orientační vodítko, ne o záruku stoupání – termika závisí na denní době, slunci a větru (viz meteogram a průřez).

Přes 15 620 míst ve 126 zemích celého světa: ~10 900 startů a ~4 700 přistávaček. Základ tvoří komunitní databáze ParaglidingEarth (CC-BY-SA) doplněná vlastním kurátorstvím – českým startům přidáváme popisy, informace k přistání, místní specifika a napojení na sondy. U každého spotu najdeš orientace startu, převýšení a letový semafor počítaný přímo pro jeho polohu.

Aviation Dictionary má 1 455 hesel – v češtině nejrozsáhlejší letecký slovník, jaký známe. Výklady stavíme na primárních pramenech: ICAO, EASA/SERA, AIP ČR, FAA Pilot/Controller Glossary a SKYbrary; každé heslo má laickou i pilotní úroveň výkladu.

Pilot Academy pokrývá 7 segmentů výcviku (PG, závěsné létání, větroně, balóny/radiotelefonista, drony, UL a motorová letadla) s více než 1 450 cvičnými otázkami. Otázky radiotelefonisty VFL jsou oficiální banka ČTÚ (verze 09/2025) v plném znění a od srpna 2026 k nim přibyly oficiální polské banky ULC – 220 otázek pro plachtařskou licenci SPL a 83 pro balonovou BPL, také v původním znění. Ostatní banky vycházejí z veřejných osnov LAA ČR a EASA Part-FCL; o převzetí dalších úředních znění jednáme přímo s autoritami, protože přesná formulace otázky je půlka úspěchu u zkoušky.

Databáze typů letadel čerpá výhradně z webů výrobců (Bristell, Cessna, Diamond…) a veřejných dokumentací – čísla, která nejsou ověřená, necháváme prázdná místo odhadů. K tomu praktické nástroje: výpočet bočního větru (vektorový rozklad aktuálního METAR větru na osu dráhy s doporučením dráhy), fuel planner, interaktivní checklisty a převodník jednotek (m/s · km/h · kt, ft · m · FL). Kalkulačky používají standardní letecké vzorce a konstanty ICAO (1 kt = 0,514 m/s, 1 ft = 0,3048 m, FL na standardním tlaku 1013,25 hPa).

Obsah nekontrolujeme očima, ale automatickým auditem při každém sestavení webu. Projde přes 18 000 položek – slovník, všechny banky zkouškových otázek, starty, letiště, katalog modelů počasí, dronové země a jazykové katalogy – a hledá přesně to, co build nezachytí: dvě hesla se stejným identifikátorem, otázku se správnou odpovědí mimo rozsah nabídek (taková se nedá projít), odkaz na neexistující pojem, start se souřadnicemi 0,0 nebo zemi inzerovanou na mapě zón bez kurátorských pravidel. Tvrdý nález zastaví nasazení a na web se nedostane.

Dostupnost služeb měříme živě, a to obsahem odpovědi, ne jen návratovým kódem: u předpovědi kontrolujeme, že model opravdu vrátil řadu, u geozón že výřez obsahuje zóny, u NOTAM že je účet připojený. Umíme si přiznat i hranice téhle kontroly – když poskytovatel mapových dlaždic začne vracet platný obrázek s vodoznakem přes celou mapu, žádný automat to nepozná a musí to nahlásit člověk. Přesně to se stalo v září 2026 a tmavý podklad jsme kvůli tomu přestavěli tak, aby chybějící klíč znamenal funkční mapu, ne rozbitou.